Cestovatelé!

Laura myslela bordel v podadresářích Documents and Settings. Případně ještě ikony na monitoru, ale ty se většinou podaří utajit jen před tím panem doktorem (nedochází-li ovšem její psychiatr až do domu).

Člověk tu něco plácne... a hned je oheň na střeše, hanyZ uraženej, šici strášně zvědavý... :)))
Pochopte, že já jsem jen hyperaktivní, co se týče psaní blábolů, lží a nenávaznejch kravin... ;)
Ale když jsme u toho, mě nikdy na čáře nikdo nic neprohlížel, naštěstí... Ovšem mám jednu "hraničící" povídku na téma pašeráctví, hehe... vlastně, ono to s tím dotyčným nedopadlo zrovna dobře, takže ne-hehe .(

Hm, my byli na česko-slovenských hranicích, resp. na slovenské celnici při vstupu na výsostné území Slovenského štátu nařčení z pašování broskvových kompotů slovenským orgánem, jenž svým vystupováním chtěl zúročit vše, čemu se naučil při studiu VŠ SNB.

:)))
Anebo očekával úplatek v podobě jednoho, dvou až všech broskvových kompotů...

Vůbec. Spíše očekával povýšení od s. velitele za odhalení organizované skupiny pašeráků kompotů, kteří tímto podlým způsobem ohrožovali výkonnost slovenského hospodářství. Inu, přijeli jsme k celnici s kufrem Škody 105 (motor ze Š 120 - ale to bylo pro další vývoj situace nepodstatné) naloženým zavařovacími sklenicemi o objemu 0,7l, plněny kompotem. Celník byl patřičně afektovaný a arogantní (ostatně jako většina státních zaměstanců tehdejšího Slovenska), no přenechal nás kolegovi policistovi. A pak to začalo: odkud jedeme, kam jedeme, proč jedeme, co vezeme... a zda-li opravdu nemáme nic k proclení. Po ubezpečení, že nikoliv, si vyžádal otevření zavazadlového prostoru. A tam spatřil kontraband - kompoty. No, přiznávám - byly tam i dvě pletací příze (jeli jsme k bábi). Následovalo odstavení vozu, prohlídka dalších úložných prostorů a zcela absurdní výslech. Radost pobývat na Slovensku 90. let.

moooc hezký :)